Listopad 2011

Neuspořádaný mišmaš

29. listopadu 2011 v 18:16 | Nessie

[Pondělí dopoledne] Teda ten čas ale letí... A víkend rozhodně nejrychleji! Ale to je snad normální.Ukažte mi někoho, kdo to tak nemá. Maminka mě zase dneska ráno testovala SMSkou, jestli ještě žiju, a to jenom proto, že jsem už tři dni neposlala mail. Hrozný, takhle komunikační doba. Ano, jsem živá, relativně zdravá (i když mě ta noha poslední dva týdny sakra bolí) a v práci není do čeho píchnout.


Jak si nezašpinit prsty při jedení kukuřice

29. listopadu 2011 v 0:12 | Nessie
Od naší kamarádky Loreline, ke které jezdíme na jih do Toulonu, jejíž bratr si v létě bral japonku, jsme dostali dárek. Dneska jsem s ním strávila večírek s kamarády. Jedná se o prsty na jezení pop-cornu, aby si člověk nezašpinil prsty :)


Pořádné prázdniny v Praze, díl 7. a to KONEČNĚ poslední!

22. listopadu 2011 v 18:45 | Nessie

Po středečním návratu z Bratislavy (http://reddevillenka.blog.cz/1110/se-slovaky-v-bratislave-dil-6) jsem rychle zaskočila domů shodit věci a potom hned šup do Strašnic na volejbal. Dlouho jsem ty lidi neviděla, tak jsem se těšila, jak si pořádně pokecáme. Ani potom nešli na pivo, to mě dost zklamalo. No a moje úroveň hry taky nebyla nic moc, protože jsem od března do července na balón nešáhla a teď jsem měla navíc novou ortézu a nevěděla jsem, co si s ní můžu dovolit. Navíc to nebyla ta správná, ultra pevná, tu jsem dostala až od dva týdny později. Doufám, že až pojedu do Prahy příští léto a půjdu na volejbal, tak že to bude lepší a že budu moci taky víc hrát.



Otevřená zpověď

17. listopadu 2011 v 21:16 | Nessie

Už delší dobu neustále přemýšlím nad tím, co mi tady neustále předhazuje matinka, a to, že v práci se kamarádi nedělají, maximálně tak známí. Dovolila bych si tvrdit, že to takhle černobílé rozhodně není. Mám kamarády, co se v práci s kolegy neuvěřitelně baví a jsou tam rádi. Mám kamarády, kteří chodí s kolegy na obědy a vždycky si mají o čem popovídat. Tady je taky docela velká parta lidí, kteří se přátelí i mimo práci, chodí spolu pro obědy a pak se při nich smějí a pořád se baví. Tráví den tím, že s někým někde vykecávají. A všichni mají něco společného : jsou to Francouzi.


Znovu do pracovního procesu

14. listopadu 2011 v 23:32 | Nessie
Ale jo, šlo to. Dopoledne jsem strávila čtením mailů a seznamováním se se situací. Na oběd jsem šla využít posledních slunečních paprsků, dneska bylo fakt krásně a teplíčko. A zrovna kolegové mi fakt nechyběli. Nějak si s nimi nemám co říct... Škoda, no. Barnier mi řekl, že nám zase srazili rozpočet, takže jsem odpoledne předělávala řešení na zase minimálnější, to je život. Taky jsem se konečně domluvila se šéfíkem na podepsání smlouvy a zvýšení platu. Příští týden kvůli tomu pojedu do Paříže. Doufám, že mi tam to číslo taky odsouhlasí, byla by to paráda pracovat konečně za odpovídající peníze :) No ale aby to nebylo zas tak růžový, dneska nám přišel hlavičkový papír s pobytovou taxou na zaplacení do půlky prosince. Je to půlka platu. Sviňáci, aspoň to nemuseli posílat před Vánoci!!! A ještě něco pozitivního: když jsem se v práci dopoledne nudila (než přišel Barnier), hledala jsem si nějaký pěvecký sbor a zítra se jdu podívat na jednu zkoušku! A teď už letím do hajan, protože zítra se musí zase vstávat (ach jo).

Podzimní barvičky

13. listopadu 2011 v 22:14 | Nessie
Dnešek byl neuvěřitelně krásným podzimním dnem. Kdyby většina listí už neležela na zemi, tak bych řekla, že je konec září. Vůbec byl letos ten podzim moc vydařený. Moc nepršelo, bylo krásně teplo a slunečno a zatím ještě nemrzlo, takže kytičkám za okny se pořád daří. Vyrazila jsem si znovu do parku, a protože jsem nesehnala nikoho, kdo by se chtěl jít procházet, šla jsem nakonec jen sama, ale s foťákem. Jsem ráda, že jsem se jednou toho sluníčka ve správný čas dočkala!


Štrasburk, město s nádherným nádražím

13. listopadu 2011 v 8:34 | Nessie
Štrasburk je město jako z pohádky. Město mých snů. Město přesně na procházku, jak jsem psala už tady: http://reddevillenka.blog.cz/1108/strasburk-moje-nova-laska. Kromě toho všeho je ještě Štrasburk město s nádherně řešenou architekturou nádraží. Stará budova je nádherná, a k tomu ta nová, prostě skvělé!



Podzimní procházka

12. listopadu 2011 v 17:00 | Nessie
Ještě než jsem odjela do Prahy, šla jsem se projít odpoledne do parku. Sbaleno jsem už měla dávno a čekání je někdy strašně dlouhé. Tak jsem aspoň využila času a vyfotila si podzimní krásu. Škoda jen, že nesvítilo sluníčko.



Když dny mají 36 hodin pokračování

12. listopadu 2011 v 11:30 | Nessie
Víkend skončil tím tříhodinovým foukáním do flétničky a pokusu o tančení na jedné noze a skvělým pokecem v angličtině. Fakt si říkám škoda, že tam nejsem častěji, ráda bych s ním na kafe a do Crossu vyrazila každý týden!


Když dny mají 36 hodin

12. listopadu 2011 v 1:14 | Nessie
Bylo by to skvělé, kdyby tak tomu opravdu bylo. Nicméně vždycky, když jsem v Praze a vidím, kolik se toho za ten týden dá zvládnout, a jak každý den někde lítám, tak mám někdy pocit, že v Praze jsou prostě delší dny. Můžete posoudit sami! Tak například jsem byla na bále, v divadle, v kině, viděla jsem módní přehlídku, obešla jsem všechny svoje oblíbené hospůdky, nicméně jsem nebyla ani v jedné čajovně, viděla jsem se se spoustou lidiček, koupila jsem si příslušenství k naušnicím, dvoje nové botky, sukni, šaty a tričko a hlavně jsem si to tam moc užila. Fakt se mi tentokrát nechtělo odjíždět a nejradši bych tam zůstala. Ale realita je holt jiná a já se příští týden vracím do práce a budu konečně podepisovat smlouvu na dobu neurčitou. Tak by to asi byla škoda to tam takhle zabalit. Ale Praho neboj se, já se vrátím!


Mini ananas a tak dál

2. listopadu 2011 v 13:24 | Nessie
Tak co nového? Asi nic moc. -"Dovolená" se mi pomalu blíží ke konci, za necelé dva týdny se vracím zpátky do práce. Rehabilitace pokračují vcelku úspěšně, občas to bolí víc, někdy míň. Už chodím vcelku normálně, na delší trasy si ještě beru berli, ale jinak docela dobrý. Už jsem byla poprvé v parku na kole a krom toho občas zajdu někam do města nebo jedeme s Romanem za jeho rodinkou, třeba jako včera jsme byli u jeho babičky na obědě, a když jsme se šli při čekání trochu projít po okolí, byly tam nádherně zbarvené stromy a v květinářství mě naprosto dostal malej ananas, co vyrostl z těch několika listů, co se mi chytily, když jsem předloni jeden zasadila. Ale pochybuju, že ten můj bude plodit. Škoda, je to naprosto roztomilé!