Říjen 2011

Se Slováky v Bratislavě, díl 6.

25. října 2011 v 12:14 | Nessie
Je to super jet pár set kilometrů vlakem na jih a svléknout podzimní bundu, schovat deštník a nasadit sluneční brýle, zvláště když je začátek července! Moji cestu z Ostravy do Bratislavy jsem přežila a plna sil a očekávání jsem vstoupila na přednádražní plochu na sluníčko, abych počkala na Andrejku. Přišla blonďatá opálená kráska a já jí v první chvíli skoro nepoznala. Zrovna se vrátila z dovolené z Itálie.
Hlavné námestie v Bratislave

Budou nové botičky!

24. října 2011 v 10:11 | Nessie
A už jsou objednané, dorazí přesně, když budu za dva týdny v Praze. Už se těším.
Na maminku, na kamarády, na pivo i na nové botičky :)


Slunečnice 3x jinak

23. října 2011 v 19:02 | Nessie
Ještě stále nepublikovaná procházka v ptačí rezervaci koncem července byla velmi plodná. A kromě ptáků tam mají i malou zahrádku, kde pěstují zeleninu, ovoce, slunečnice, konopí...


Hamburské kuře a čápy s mákem

21. října 2011 v 21:36 | Nessie
Včera večer jsme tu měli návštěvu a konečně po dlouhé době slušnou večeři, u které jsme seděli u stolu a povídali si. A taky jsem měla chuť vařit, prošla jsem si staročeskou kuchařku a dostala jsem na ty všechny laskominy chuť. Dneska jsem sice trochu trpěla, jednak z přežrání, a pak taky z toho, že jsem tři hodiny skákala okolo plotny a dneska mě dost bolí koleno. Ale stejně to bylo moc fajn soirée.


Procházka proti proudu času

15. října 2011 v 19:28 | Nessie
Obrazová část již dřívěji publikované procházce po Starém Lyonu, kterou jsem nejprve podnikla se svou kamarádkou Kájou a potom ještě jednou, tentokrát s foťákem, při mém posledním validním víkendu. Hezké pokoukání přeji :)

Důvody, proč si nejít lehnout?

14. října 2011 v 22:39 | Nessie
No těch je jistě spousta, počínaje večírkem s přáteli, nedokončenou prací, nespavostí přes neodkladatelnou činnost či nedočtenou knížku. Právě poslední jmenované mě nenechalo usnout včera v noci a i když jsem šla do postele v půl jedné, tak jsem "mobil" zaklapla ve tři. Právě, když jsem knížku dočetla. Začala jsem asi před pěti dny a ani jsem nečetla nějak častěji, jen večer, když se převaluju v posteli a nemůžu usnout, tak jí občas vytáhnu. Čtení na mobilu je praktické z toho důvodu, že člověk nepotřebuje lampičku a nebudí člověka, co spí s ním ve stejné místnosti. Navíc dotykový mobil ani nevydává zvuky. A kromě tohoto nočního kamaráda čtu před den také papírové knihy, takže mám rozečteno, mimo časopisů, několik knih najednou.


Už zase skáču přes kaluže

13. října 2011 v 10:53 | Nessie
Slovy klasika, pomalu jsem začala odkládat berle a belhám se jak kačka po celém bytě. Na skákání si ještě chvíli počkám, ale začíná to být lepší. Začala jsem chodit do bazénu (chodíme tam a zpátky, po špičkách, po patách, dělám kolo a tak..), pak jezdím na rotopedu a chodím na chodícím pásu. A když pak večer přijdu domů, tak jsem naprosto mrtvá a místo kolena mám dřevěnou kouli, která se odmítá hnout. Ale jak říkám, začíná se to lepšit. Teď jsem doma měsíc a už z toho nemůžu a to mě čeká měsíc ještě druhý! No ale snad budu moct dělat víc věcí a trochu chodit ven, abych se z toho nezbláznila.


Moje nová (vysněná) lampa

9. října 2011 v 22:19 | Nessie
Na tenhle skvost jsem narazila při naší poslední předoperační procházce do starého Lyonu. A musela jsem si ho okamžitě koupit! Žárovek jsem se sice dočkala postupně (kupovali jsme je po jedný a každá je jiná), ale v týdnu jsme je konečně dokompletovali a mohla jsem si jí zapnout a tudíž se i pochlubit tady na blogu.

Francouzi jsou v trapu, jede se k babičce!, díl 5.

5. října 2011 v 22:11 | Nessie
Předchozí díl, kdy jsme se s Francouzi rozloučili na letišti a já se konečně mohla trochu vyspat, najdete ve 4. dílu. V pátek jsme tedy odjeli k babičce. Vyrazili jsme asi o půl třetí, protože jsme čekali, než si otec něco zařídí. Nikdo neví, co to bylo. Všichni, včetně bráchy a jeho přítulky Sáry, jsme byli ready už od rána. A tak jsme čekali... A to ještě nebylo všechno, protože když jsme stavěli na pumpě pro benzín, otec volal babičce, že teda vyrážíme, a oni byli strašně překvapení, že přijedeme, protože o nás nevěděli. A přitom my jsme s tím počítali už nejméně týden. No jo, tatínek...