Listopad 2009

Akce Kulový blesk po francouzsku

30. listopadu 2009 v 22:34 | Nessie
Tak jo, tak jsme přestěhovaný. Zrovna ležím v naší dočasný posteli, tzn. clic-claku a stahuju fotky. Dneska to bude spíš fotoeditoriál, protože jsem po tomhle víkendu docela unavená, včera ani nebyl čas to tu všechno napsat, takže jsem to jen začala a zbytek dneska.


Blondýna a mozek?

26. listopadu 2009 v 9:09 | Nessie
Mám pocit, že Žán-Lyk přišel na to, že mám mozek a umím ho taky používat. Začal se ke mě chovat trošku jinak, tak nějak víc přátelsky. Zeptal se mě, jestli už Romana přestal bolet ten krk, pak mi řekl, ať už pádím na tu zkoušku kapely a ať si pěkně zahraju, začal mě oslovovat častěji křestním jménem... Docela pohoda, jen mě tu chybí těch víc lidiček na povídání a menší nudu. Dneska se asi zase stavím za Romanem v práci na oběd, jedeme totiž zase na tu věž na rande s personálem, aby nám řekli, co a jak.


Co by...

24. listopadu 2009 v 21:32 | Nessie
Dneska toho asi moc nebude, vždyť jsou to taky jenom dva dny od toho posledního rapportu, co jsem podala. Romain byl teď dva dny doma kvůli tomu svýmu zablokovanýmu krku, protože se dle svých slov nemohl ani hejbat, takže by se nemohl plazit po zemi okolo těch kopírek, co opravuje... Takže jsem jela 2x do práce autem-busem-metrem a vážně počítám dny, kdy budeme bydlet v Lyonu. Ještě tři a stěhujeme se! Ale aspoň jsem si mohla celou tu dobu číst. Naprosto mě to pohltilo.


Velmi vytížená

22. listopadu 2009 v 21:56 | Nessie
No jo furt... To je hrozný, že mě takhle uháníte. Teď momentálně je to ode mě fakticky oběť, že sedím za počítačem a píšu, protože bych si nejradši četla. Začala jsem Zoidée od Václava Semeráda (táta od jednoho dávného kamaráda, který mi kdysi věnoval jednu jeho povídku, tak mě zvědavost donutila hledat další věci...) a nemůžu se od toho odtrhnout. Je to o setkání s mimozemskou civilizací na úplně cizí planetě, kde obě kosmické lodi havarovaly, konkrétně z každého hvězdného korábu se zachrání jen jeden člověk, a ti dva dohromady se snaží přežít. Právě teď se setkali se záchrannou lodí té druhé civilizace a já bych hrozně chtěla vědět, jak to bude pokračovat dál... Jsou nám totiž neuvěřitelně podobní!
Pardon za překlepy, už tak jsem to psala dvě hodiny, nemám již sílu to po sobě ještě číst!


V pracovním procesu

19. listopadu 2009 v 19:04 | Nessie
No to víte, já bych ráda něco napsala, dokonce to už mám připravený (jakože osnovu), ale celej týden po večerech něco provádím, takže dneska, když mám konečně čas, jdu spát! :)

Začínáme se zařizovat

11. listopadu 2009 v 17:42 | Nessie
Dneska toho ani moc nebude, protože se toho za ty dva dny zas tolik nestalo. Ale chtěla jsem se pochlubit naším prvním nákupem do bytečku: Odpoledne jsme se byli projít dolů do Trévoux na trhy u příležitosti státního svátku Armistice 1945 (a neptejte se mě, co to znamená) a v jednom obchůdku, kde jsem si zaslintala už minule, když jsme tam očumovali, jsme objevili nááádherný jídelní příbory. S "akční" slevou 10% stály 56 Euro, ale myslím si, že to za ten hřích stálo. Jinak jsem Romanovi ukázala možné dárky na příštích několik Vánoc a narozenin :)


Výlet do Božolé a jiné

9. listopadu 2009 v 22:15 | Nessie
Pondělí večer, přijeli jsme domů, uvařila jsem skvělou pórkovou polívku (Romain si jí vylepšil rybím filé a bulgurem [něco mezi rejží a kuskusem]...kupodivu to bylo k jídlu), nachystala si oběd na zejtra, a můžu jít rovnou spát, protože jinak budu zase zejtra naprosto nemožná. V práci mám sice kávovar, ale vrátil se mi ekzém, takže na to kafe z hliníku můžu zapomenout. Tak jsem si nakoupila tři krabice čaje, abych to teď mohla pořádně střídat. Dneska jsem jich vypila asi pět a stejně se mi chtělo celý den pospávat :) Psát začnu od konce a pak se dostanu třebas i na začátek.


Když Pánbůh přeje...

6. listopadu 2009 v 19:31 | Nessie
Musím říct, jeden den lepší, jak druhej. Dneska jsme trochu spěchali, protože Roman měl někam přijet už v devět, takže jsme vyrazili o 5 minut dříve, jak obvykle (což ale znamená o 15 minut méně štrůdlu, než obvykle) a cca za deset minut jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla blok. Za dalších deset minut, že nemám kabát, a když se mě pak Roman ptal, jeslti mám všechno ostatní, třeba klíče, nebo tak, zjistila jsem, že nemám ani to. Ráno jsem totiž změnila batoh a vzala si ten větší, do kterého se vejde notebook.


Journée de merde

5. listopadu 2009 v 20:48 | Nessie
Teda to byl zase den... Ráno jsme byli zaměřovat smradlavý suterén toho hnusného věžáku, odpoledne jsem se snažila ty malůvky (4 barvy a stejně z toho byl guláš) překreslit do počítače v tom zasraným programu, ale nesedělo to až o půl metru (na to mi pan Chytrý řekl, že ty plány jsou správně a že třicet centimetrů nic není). K tomu je to celý kreslený čarově a výplněmi, takže změnit všechny nenosné zdi na 20 cm (aktuálně každá jinak, rozpětí do 13ti do 18ti) a nechat nosné na 16ti (kdybych aspoň věděla, které to jsou) je prakticky nemožné. Jsem mu na to řekla, že ty plány jsou na překreslení od začátku, že jsou neopravitelný. V půl šestý jsem zdrhla, protože už jsem z toho fakt nemohla. Ještě víc se nasrat na badmintonu, protože to je naprosto debilní hra.


LochNesska za volantem a v práci

3. listopadu 2009 v 21:50 | Nessie
Dneska bych chtěla popsat dvě hlavní věci: práci a řízení. Ani nevím, kde bych měla začít...tak asi prací, pobavení necháme na potom.


Romain v Praze

2. listopadu 2009 v 20:56 | Nessie
*Dlouho vyčekaný článek, tak si to užijte!*


Musím taky napsat o vcelku velké události, která potkala Prahu. Romain se přiletěl podívat:) A naučil se asi pět slov česky, které velmi často a velmi efektivně používá doteď. Zůstal asi týden a všude, kde jsem ho vzala, udělal dobrý dojem. To má jedno malé bezvýznamné plus :) Maminka se trochu rozmluvila francouzsky a teď se snaží sem tam komunikovat. Romain zjistil, že jeho angličtina je na tom ještě hůř, než si myslel. A já jsem zas ráda, že se mu tu líbilo a že až se prý naučí česky, tak se přestěhujeme do Prahy, tak na to jsem fakt zvědavá.


Happy Haloween

1. listopadu 2009 v 20:12 | Nessie
Hned v úvodu bych chtěla upřesnit, že tento amerikanismus přímo nesnáším a jsem hrozně ráda, že jsme nakonec do žádného klubu na maskovací karneval nešli. Ale Orianne slavila narozeniny (které strávila v úterý cestou), tak jsme to pojali jako maškarní a oblíkli jsme se, do čeho jsme chtěli, žádný že jen něco děsivého. Takže nic hrůzostrašného. A předtím jsme byli na Salon des vins, abychom se předpřipravili na večerní bowli.